Na klusání po lese mám ještě času dost, směje se olympijská medailistka Kašpárková
Už roky se s vervou snaží rozhýbat české děti. Šárka Kašpárková, bronzová olympijská medailistka z Atlanty 1996 a bývalá světová šampionka v trojskoku, nechyběla tento týden ani v Brně. V jihomoravské metropoli organizovala pro základní školy Brněnský pětiboj všestrannosti. „Zúčastnilo se 15 škol, dohromady tedy 120 dětí. A musím říct, že i díky vojákům, kteří nám opět pomáhali, proběhlo vše naprosto hladce,“ říká.
Děti soutěžily v disciplínách trojskok, leh-sedy, švihadlo, dribling a medicinbal.
Šárko, které z těchto disciplín jsou vám blízké?
„Všechny jsem kdysi používala při svém tréninku. Trojskok snožmo byl pro mě jeden z kontrolních tréninkových ukazatelů. Švihadlo bylo vždy nezbytný doplněk, naskákali jsme tisíce a tisíce kotníkových odrazů. Medicinbal jsme využívali ve všech možných variantách. Leh-sedy jsou pro sportovce naprostou samozřejmostí. A dribling? Basketbal jako takový byl součást tréninku v přípravném období, v té největší dřině.“
Baví vás basketbal i dneska?
„Ano, stále ještě hraju soutěž – oblastní přebor.“
Jdete si také zaběhat?
„Musím se přiznat, že běhaní po lese mě moc nebaví. Běhám jen při tom basketu – což je spíš takové výbušné běhání. Musíte zrychlit, zabrzdit, jsou tam hodně změny směru. Díky tomu se udržuju i v určité rychlosti. Myslím, že na klusání po lese mám ještě času dost. Pokud můžu být akční, hrát basket a cítím, že na to mám, budu hrát. Až nebudu, budu chodit běhat do lesa. (smích)“
Kdy jste si naposledy skočila do dálky?
„Můj partner Michal pomáhá atletům, když jdu s nimi na trénink, občas si ze srandy skočím do písku. Trojskok si ale zkouším jen tak zlehka. Už se bojím, tělo na to není připravené.“
Kolik si myslíte, že byste dokázala skočit?
„Věřím, že v dálce k pěti metrům. Tedy pokud by se měřilo z místa odrazu a nemusela bych se trefit na prkno.“